Na konci 2. světové války byl Sokolov, tehdy ještě Falknov, bombardován a přitom byl z největší míry zasažen střed města. V trojúhelníku dnešních ulic Rooseweltova, Rokycanova a Růžového náměstí prakticky zůstala jen uliční fronta budov a to ještě z velké části poničených. Prvotní asanace spočívala ve vybudování parku na místě zbořeniště, do středu prostranství byla přemístěna kašna ze Starého náměstí. V letech 1958/59 byl zbytek domů v Rokycanově a Rooseweltově ulici demolován a nahrazen šesticí panelových domů. Kašna šla zpět na náměstí v r. 1998 (pozor, nejedná se o kašnu se sokolníkem na pohledech p. Homoly!). Nu a na zbývající ploše posléze vyrostly ony zmíněné věžáky. Čí to byl nápad znehodnotit přirozenou výškovou dominantu tohoto zákoutí skutečně nevím, byla to ale doba kdy se děly horší věci.
Pan Homola se pozastavil nad zmizelým geniem loci. Kdyby ovšem měl možnost vystoupat na věž zmíněného kostela a porovnat opačnou stranu náměstí dříve a nyní, zaplakal by nad ztrátou genia loci nejenom jedné partie, ale genia loci celého města. Ono stačí porovnat staré pohledy Falknova s dnešními sokolovskými. To už je ale zase jiné povídání.
Komentáře
Děkuji za doplnění
Děkuji panu Řehákovi za doplnění o zajímavé informace. Přiznám se, že pro mne tehdy byl trochu problém sepsat smysluplný text, když jsem Sokolov nikdy sám nenavštívil. Jen jsem tudy před mnoha lety projížděl se zájezdem cestou z Chebu do Karlových Varů, přičemž jsme navštívili hrad v Lokti. Ale je mi jasné, že v Sudetech ten genius loci vyprchal po válce s odsunem původního německého obyvatelstva, přičemž na mnoha místech se nový dodnes nevytvořil. V Sokolově a jeho okolí tomu navíc "pomohla" těžba uhlí. Možná za několik generací...